Moje babička mi kdysi řekla, že v každém ručně vytvořeném kousku zůstává otisk nás samých. Dlouho jsem tomu nevěnovala pozornost, znělo mi to tak nějak zvláštně. Pro mě to bylo tak, že jsem prostě něco ušila/uháčkovala/upletla. Ale časem, jak mi bylo tvoření bližší a bližší, jsem si uvědomila, že tvorba vychází ze mě a opravdu v ní nechávám kousek sebe.

Když každý rok na Štědrý den vyndám ze skříně, a beru do ruky, dnes již skoro sto let starý, ručně vyšívaný ubrus po prababičce, tvořený technikou richelieu, necítím jen látku. Představuji si čas, který do něj vložila, hodiny jemné ruční práce, to, co u toho prožívala. Každý steh byl pečlivě promyšlený, každý vzor měl svůj význam. Ruční práce nebyly jen o praktičnosti – byly o předávání tradice, ženském umění a propojení generací. Možná si řeknete, ale jistě, měla na to čas, byla doma. Ano, ale i my si i dnes můžeme udělat chvilku pro sebe a něco vytvořit, jen je třeba postavit do popředí samy sebe.

Ručně šité výrobky, pletení, vyšívání a další tvořivé ruční práce nejsou jen dovednost, jsou součástí naší identity, stačí se namátkově podívat na nádheru našich krojů, keramické výrobky s ornamentálními motivy, dřevěný nábytek z malých dílen – vytvářejí nám spojení s minulostí. Ruční práce nás ukotvují v přítomnosti - při vlastní činnosti, kdy si po dokončení práce uvědomíme, že vlastně ani nevíme, kolik je hodin. Zároveň tvoříme pro budoucnost – budou nám sloužit, zdobit náš interiér nebo jimi uděláme radost někomu jinému.

Ruční práce nám pomáhají nám zklidnit mysl a umožňují vyjádřit nás samotné, což vídávám na našich společných setkáních se ženami, kdy na začátku máme stejné vstupní „ingredience“ a pokaždé vzniknou naprosto odlišné, ale vždy jedinečné výtvory. Ruční práce jsou cestou, jak se v dnešním uspěchaném světě zastavit a znovu se propojit se sebou samými a ukázat, co v nás je.

Jsou terapií, ideální pro dnešní uspěchaný svět. Na chvíli se zastavíme a jsme pouze se sebou samými a se svým dílem. Mysl se zklidní, soustředíme se jen na pohyb rukou, na rytmus svého dechu. Studie potvrzují, že ruční práce působí na mozek podobně jako meditace – zpomalují tep, snižují stres a pomáhají nám být přítomnými v okamžiku. A já se třeba do meditace plně nedokážu ponořit, myšlenky a okolní zvuky mě stále vytahují ven, a to se mi u tvořivé práce nestane, ta mě vždy očaruje svým kouzlem a nepustí.

Vlastnoručně vytvořená věc nám přináší uspokojení, pocit radosti a seberealizace. Je důkazem toho, že máme moc tvořit něco krásného, něco, co má smysl. A co považuji v dnešní době za velmi důležité, není anonymní, víme, kdo ji stvořil.

V čase, kdy je většina našeho okolí zaplněná výrobky z továren, vynikají ručně vyrobené věci svou osobitostí a jedinečností. Ručně šité kousky nebo dekorace z různých materiálů dělají z našich příbytků domovy, vnášejí do nich hřejivost a opravdovost, něco z nás samých. Možná se může zdát, že v době rychlé a snadné výroby nemají ruční práce budoucnost a smysl. Opak je pravdou. Čím více se obklopujeme technologií, tím více hledáme přirozenost, dotek a spojení něco opravdového, co jsme vytvořili my sami.

Začínáme se „vracet“ a uvědomovat si hodnotu udržitelných a jedinečných produktů. Ruční práce nejsou jen retro, jsou budoucností pro ty z nás, kteří hledáme hlubší spojení s věcmi, které nás obklopují. Protože ve světě plném strojové výroby se stává paradoxně největším luxusem něco, co vzniklo s láskou, trpělivostí a pečlivostí.

Budu se tedy těšit na naše další společné tvoření.

Creo, ergo sum.

Daniela